Ivo Doležílek: Týden s partyzánem v létě

 Na začátku prázdnin 2014 jsem ,,Vyfasoval“ na týden devítiletého nevlastního vnuka. Byl to veselý týden. Stále vyzvídal, jak jsem prožíval život ve škole, s kluky, na vojně. Dále se jako vyzvědač nedostal. Zaujal ho můj život na vojně. Když slyšel vojenské historky, tak říkal, že by chtěl takovou vojnu zažít. Navrhl jsem mu, že mu na tři dny, nasadím vojenský režim. Souhlasil. A tak jedeme:  Ráno budíček, podle toho jak se vzbudil. Rychlá osobní hygiena. Pak rozcvička, bylo mu přiděleno vodítko, fena Lady a ze začátku se mnou, pak sám na boso v sandálech, přes louku v rose v trávě, šel rozcvičovat s Lady, k hotelu Horizont, v ohradě za elektrickým ohradníkem sedm koz, oslíka a poníka. Stačilo, zavolat koza, koza a byli u něho. Přikrmoval je trávou. Žrali mu z ruky. Na snídaní běžně co si vybral, nebo mu bylo přiděleno. Pak nástup do zaměstnání. Ze sklepního zbrojního skladu, převzal ostrou zbraň, kbelík od hořčice a poklusem šmaroval obírat rybíz, zahradní maliny a kanadské borůvky. Jedno dopoledne v rámci výcviku, jsme šli spolu kopat – zákopy -  do fotbalového míče. Byl vyhodnocen jako výborný kopáč. Po splnění rozkazu, měl politické školení mužstva. Vzal svůj mobil, kde má internet a do oběda se sám školil. Oběd převzatý od školních spojeneckých specialistů. Po obědě byl vyhlášen klid na lůžku, s úkolem přemýšlet, jak v případě napadení vydrbat s nepřítelem. Pak nástup na cvičák. V rámci poplachu, musel rychle sebrat plavky a ,,plížením plazením a přískoky“ nepozorovaně přepadnout ,,kozy“, holky z tábora u koupaliště od rekreačního střediska. Já jsem pokračoval kousek výše, do chemické laboratoře, kontrolovat jestli není kontaminované pivo. Po rozboru – a s mladým, po splněném rozkaze, byla běžná večeře. Večeře byly co dům (kasárna) dal, pokud nám to ostatní mužstvo, fenka Lady, a kočky Šmudla a Adéla nesežraly. Nikdy jsme neměli suchý chleba a vodu. Na opékání párku  nad ,,naftou“, aby lépe voněly a byly mastnější a měly lepší barvu taky nedošlo. Po takovém programu, vojáček nejedl, on ,,žral“. Aby za ten týden ode mne neodjížděl moc vypasený, druhý den jsem ho překvapil tím, že nám nepřítel ukradl polní kuchyň. Tak, že musíme jíst o něco méně. Uznal to. Když už mi z něho hučelo v uších, poslal jsem ho do lesa, ať hledá nepřítele s polní kuchyni. Vrátil se zpět s tím, že vypátral oddíl ,,koz“ holek z tábora, ale bez kuchyně. Za neuposlechnutí rozkazu, jsem nemusel udělit zavření do basy na ostro, pod schody, kde mám nehorázný bordél. Třetí den jsem provedl hodnocení a režim jsem ukončil. Mladému se to líbilo. Myslím, že ani nepocítil, že prožil kousek vojny. Jednou večer před 22 00 hodinou,  jsem ještě vyhlásil bojový poplach s ostrou střelbou. Přesunuli jsme se na,, střelnici“ na školní hřiště, kde měli děcka z tábora ohňostroj. Pro špionážní služby fotil ho na mobil.   Večerku si vyhlašoval sám. Po náročném dni, ji ani vyhlásit nestačil, protože usínal po televizních aktualitách. Spávali jsme spolu v manželské posteli, a každé ráno, kolem šesté hodiny, nám přišla Lady oznámit, že je ráno, a že ji skončila noční služba, nás hlídat. Skočila na postel, lehla si mezi nás, a poslouchala, jestli máme správný rytmus dechu, a také oznámit, že má nárok na granule. Já vstal. Mladý ještě spal, a ani nevěděl, že tam Lady byla. Když za týden přijela matka generál, očekával jsem stížnosti na teror a šikanu. Nic se nekonalo. Já dostál před nastoupenou jednotkou a otevřeným ,,hajzlem“ pochvalu. Byl to pro mne zajímavý týden a tak jsem se skoro vrátil do mladších let, a vnuk  partizán do mých vojenských let.

Ivo Doležílek