Horní menu

Fulltextové vyhledávání

Drobečková navigace

Úvod > Život v obci > Beletrie a poezie > IVO DOLEŽÍLEK: Dvoudenní zimní výcvik

IVO DOLEŽÍLEK: Dvoudenní zimní výcvik



Při návštěvě s prázdninovým  zimním  pobytem u mne, mě požádal ,,půjčený vnuk René“ jestli bych jsem mu nepřipravil vojenský režim, jaký měl v létě. Když jsme zůstali sami,  po delším váhání jsem svolil. Ohlásil jsem mu na ,,apelplace v předsíní,  při zavřeném hajzlu“, že to ale bude již od rána  kruté. Souhlasil. Tak začneme. Hned ráno, po budíčku v době kdy se sám probudil, nastal režim, úprava lůžka, načechrání polštáře, přehození deky přes okraj postele, rozprostření pyžama na posteli. Pak provětrání pokoje, u mne celého bytu otevřením všech oken a venkovních dveří na 5 minut. Pak nástup na rozcvičku. Venkovní teplota byla jenom, mínus 6 °C. Nasoukal se do vyfasovaných tepláků z domova, oblekl košili, nazul boty a nástup. Velela nám fena Lady, která nás prohnala 3x poklusem okolo domu, jak nadmuté kozy. Kočky byly vychcané, ty se zašily do výklenků sklepních oken a pozorovaly nás, s otázkou, jestli jsme se nezbláznili. Pak jsem já, vedl tělesnou přípravu v prostných. Upažit, připažit, zapažit, vzpažit, rozkrok, přísun, předklon, záklon, úklon, bokklon, pak pár, 2 kliky a na závěr úklon a pořádný chlapský prd. Následovala osobní hygiena do půl těla svlečený: umytí rukou, obličeje, zubů, krku, hrudi, podpaží, nedošlo na umytí vršku, předku, zadku, spodku, nad vanou. Na to, jsem bohužel zapomněl. Večer, to za trest provedl dvakrát. To vše, že je ještě mladý, tak pod vlažnou vodou.  Že mu ještě nerostou vousy, tak se nemusel holit. Následoval nástup na snídani. Měl na výběr, čaj a to co si připravil. Třeba suchý chleba a vodu, nebo, chleba  s máslem se sýrem, a měl možnost přidat oblohu, salám, banán, mandarinku, pomeranč, ananas, z ledničky kyselou okurku a ve sklepě ještě věnec česneku, neoškrabané brambory s cibulí a pro doplnění vitamínu, české jablka. No nic moc. Nefasuji jak na vojně. U mne, je bída. Po snídani byl nástup na rajóny do kuchyně, na mytí nádobí, co si zašpinil. Zvládl to. Pak měl naservírováno dopolední politické školení mužstva u televize, kde jsem to přísně hlídal, ať neposlouchá nějaké chytré řečí blbých špionu. Pak měl nástup na cvičák, kde šel cvičit s Lady a se sousedovým psem,  kamarádem.  Domů přišel zválený od sněhu, jako kdyby oba prodělávali tuhé boje v zákopech. Nepřítele, ale nepřivedli. Na oběd měl výběr z několika druhu jídel,  jednoho. Prostě to co dům u chudých dal. Nebyl jsem žádná vyvařovna. Po jídle to jen zašumělo. Rajón v kuchyni, po umytí jeho zašpiněného nádobí, byl vyhlášen poobědový klid zbraní.  Po polední přestávce, vyfasoval samopal (lakovanou lískovou hůl) a měl službu na strážním stanovišti, kde šel 1x kolem zahradního oplocení, kde hlídal muničák (mne). Po zdařilé službě, měl nárok na svačinu. Na svačinu, aby se cítil jako voják, dostal jednu velkou…….sklenici dobré vody z vodovodu s domácí šťávou a na talířku pár hromad domácího cukroví. Já jsem s odporem musel pocucávat Blended Scotch whisky Old Smuggeler,  kávu turka a zapíjet  flaškovanou 10% Radegastem nebo Krušovickou 10%.  Po této svačince, vojenský režim dále pokračoval opět rajónem u nádobí. Pak menším osobním volnem, kde učil prvně kočky základy výchovy a to hlazení proti srsti, nebo nošení na rukou. To do doby, než mu utekly. U feny Lady pak pořadovou přípravou povely, sedni, k noze, dej pac a lehni. U toho, oba zůstali. V osobním volnu, mohl navštívit vojenskou prodejnu ARMU (ledničku), kde mohl nafasovat z několika, dvou druhů jogurtu z naší biofarmy(supermarketů). Na vycházku do hospody se mi s vojáčkem nechtělo. To bychom asi spolu propili peníze (relutu) na zpáteční cestu pro vojáčka do civilu, a zmeškali další vojenský naplánovány program. Na večeři, nebyl hot dog, ale proslavené české párky s rohlíkem. To vše, probíhalo pod mou přísnou kontrolou. Program druhého dne, kvůli silným mrazům, jsme od rozcvičky venku upustili. Ta proběhla v uzavřených prostorách ubytovacího zařízení, a program měl menší úpravy, o kterých nemá cenu se zmiňovat.  Po dobu jeho vojenského výcviku, nemusel být vyhlášen bojový poplach. Jen menší incidenty jsme museli překonávat, a to, obtěžováním narušitele s večerními pohádkami v televizi. Udělali jsme krátký proces. Narušiteli jsme narušili jedním knoflíkem jeho příjem z jeho centrály, a tím jsme ho odpojili, a pak dal pokoj. Po oba dny, po večeři při televizi, určitě usínal s dobrým pocitem dvou prožitých vojenských dnů,  které jsem já prožíval ,,trochu“ jinak, on dva dny u mne, já dva roky na mé vojně. I přesto, to pro mne byly dva krásné vojenské roky, a s vnukem opět dva prožité,,vojenské“ dny. Jedna zmínka, při kvalitním odklízení sněhu v ubytovacím prostoru, mu bylo uděleno povolení na opuštění ubytovacího prostoru (OUP). A tak mohl odjet domů. Vojenský výcvik mu tímto skončil.  Doufám, že po převzetí vojáčka na převýchovu, na jiný vojenský režim, generálem ,,mamina“, nebudu degradován, nebo dokonce na doživotí uvržen do žaláře. Můžu zaručit, že domů se vracel jenom plný jiných dojmů. A pro doplnění, jestli se mu to nelíbilo, tak ať příště ke mne nerukuje. Vystavím mu modrou knížku.