Miroslava Staníčková: Hon na myš

Po zimě jsou pasti na svém místě, návnadu máme. Člověk nikdy neví. První a druhou noc nic. Pak se potvůrka myš přece jen ozve. Její škrab, škrab, škrab je třetí noc dost hlasitě slyšet.

Čtvrtý den zavelím. Jdeme na pivo. V hospodě se všechny problémy vyřeší. Co štamgast to dobrá a určitě i odzkoušená rada. Kterou ale vybrat, když myš je jen jedna a každá rada je stoprocentní?

S přibývajícími hodinami, radami a pivem problém s myší narůstá do obřích rozměrů. Teď už si nejsem jistá jestli řešíme myš nebo nosorožce. Vzpomněla jsem si na jeden parádní film, kde lovili myslivci divočáka a členem této lovecké výpravy byl pan Hrušínský.

Ovšem hon v tomto filmu nebyl nic proti tomu, co se chystalo na naši cca 10 cm myš polní.

Snažím se zoufale rozmluvit bojovně naladěným sousedům okamžitou trestní výpravu do naší chaty. Díky jejich radám si myš už chytíme sami. A stále jsem je přesvědčovala, že alkohol na chatě stejně nemáme.

Byla jsem ráda, že manžel se věnuje ne nějaké osmnáctce, ale chlazené dvanáctce a nekomentuje moje argumenty o zásobách alkoholu, které chladíme ve sklepě.

Po návratu z hospody jsme ulehli a spali jako broučci od pana Karafiáta. Neslyšeli jsme ani škrab, škrab, škrab.

Ráno jsme vylosovali jeden z mnoha stoprocentních nápadů našich sousedů. Do pasti jsme dali kousek topinky. Za pár hodin bylo po všem. Škrab, škrab, škrab už nebude.

Večer zajdeme do hospody a všem sdělíme jak vše zdárně díky jejich radám dopadlo.

Asi budeme muset koupit pár piv a panáků. Ještě potřebujeme vyřešit vosí hnízdo v kůlně. To vz, vz, vz mě jako alergikovi nahání hrůzu.