Akce v okolí

Oběti a vrazi

Koncentrační tábor Mauthausen byl jedním z nejhorších nacistických koncentračních táborù. Tento vyhlazovací tábor byl vybudován v roce 1938 vězni z Dachau 20 km východně od Linze, byl to první tábor mimo území Německa. Postupně se rozšířil, mìl 49 poboček, z nichž nejznámější byly koncentrační tábory Gusen a Ebensee. K táboru patřil i žulový lom, kde vězni po 186 strmých schodech vynášeli mohutné žulové kvádry, za neustálého pohánění klacky a obušky, často pod střelbou. Nacisté často vězně shazovali ze schodů dolů. Proto byly nazvány také "schody smrti". Od roku 1941 zde byli masově deportováni i obyvatelé Protektorátu Čechy a Morava. Tyto deportace měly na svědomí represe po nástupu R. Hendricha do funkce zastupujícího říšského protektora. Vězni byli posíláni do Mauthausenu jako nepolepšitelní, jejichž návrat byl nežádoucí. Vězni v tomto táboře žili v nesnesitelných podmínkách, podrobeni nejhoršímu zacházení a mučení. Prùměrná délka života vězně koncentračního tábora Mauthausen byla šest měsíců. Vězni byli zabíjeni těmi nejhoršími zpùsoby - ubitím klacky, petrolejovými injekcemi, hladem, byli naháněni do ostnatých drátù, nabitých elektrickým proudem, nebo naloženi do upraveného policejního krytého auta, kde byli během jízdy usmrceni plynovými zplodinami. Do tábora byli z protektorátu posíláni často umělci a příslušníci inteligence. V táboře zahynul např. písničkář Karel Hašler, herečka Anna Letenská, nebo básník Ivan Javor. Na konci roku 1944 byly v táboře zformovány ilegální výbory vězňů. V únoru 1945 byl vydán tajný rozkaz k likvidaci všech vězňů tábora v plynových komorách. Mauthausen byl osvobozen dne 7. kvìtna americkou 11. obrnìnou divizí. Táborem prošlo více než 335 000 vězňů, přes 122 000 jich zde zemřelo. Čechù a Slovákù zde bylo vězněno přes 8 000, z toho 4 500 jich bylo usmrceno. Část expozice, která se otevře 1. dubna, má připomenout nesmírné utrpení těchto lidí.

Doba zmaru a naděje

Na jedné straně expozice chronologicky připomíná válečné dějiny II. světové války a na stranì druhé přibližuje i civilní život obyvatelstva, válečnou výrobu a kulturu. Nová expozice je pojata daleko šířeji, než ta pùvodní a postihuje také boje československých vojákù na Blízkém východě, osudy letcù v Polsku, Francii a Velké Británii a další události. Hlavním cílem expozice je emocionální prožitek, postavený na osobních příbězích artefaktù, které pro expozici věnovali přímí účastníci bojù. Staví také na multimediálním rázu. Ve více než desítce informačních kioskù se návštěvníci také mohou seznámit s množstvím dobových fotografií a dokumentù. Obrazový a zvukový materiál poskytnou také tři desítky plazmových obrazovek. Mezi filmovými snímky nechybí ani dokument Evalda Schorma, který si pamatují návštěvníci pùvodní expozice. Těžištìm nové expozice Doba zmaru a naděje je pùsobivé nasvícené a ozvučené diorama, které přibližuje válečnou scenerii s rozstříleným domem a bojovou technikou. Vstupní část expozice tvoří obřadní síň s nově vytvořeným sarkofágem s prstí z bojišť II. světové války, koncentračních táborù a dalších míst utrpení. Koncepci výstavy vytvořila vedoucí památníku Jana Horáková spolu s dalšími odbornými pracovníky Slezského zemského muzea za přispění historiků Vojenského historického ústavu v Praze. Součástí expozice zůstává původní symbolický hřbitov se jmény 13 000 zejména sovětských a československých vojákù a civilistù ze severní Moravy a Slezska. K památníku byla také přemístěna historická bojová technika. V nově opravené správní budově památníku se nachází výstavní prostory, konferenční sál, badatelna a restaurace. Výstavní prostory v současné době nabízejí výstavu nazvanou Budujeme Slezsko. Jejími autorkami jsou K. Poláková a PhDr. M. Nosková.

Cesta města

Dlouhodobá výstava k dějinám Opavy.

Dřeviny pěti světadílů

Základem arboreta je dnes bohatá sbírka cizokrajných i domácích dřevin, subtropických a tropických rostlin a dalších zástupců vegetace všech kontinentů. Z počtu necelých 400 druhů, odrůd a forem dřevin na ploše 1,5 ha původní sbírky zámeckého parku převzali dendrologové a zahradníci v roce 1958 do správy necelou polovinu tohoto druhového bohatství, které se dochovalo.

Život a dílo Petra Bezruče

Expozice se nachází v budově Památníku Petra Bezruče, která stojí v místě, kde stával rodný dům básníka. Byla vybudována v roce 1967 pod záštitou UNESCO v rámci oslav 100. výročí narození Petra Bezruče. Návštěvník se seznámí s literárním děním 90. let 19. století a se vstupem P. Bezruče do české poezie. V další části se seznámí s osobami kolem Petra Bezruče, s místy jeho pobytu, s rodiči a rodokmenem. Závěr expozice tvoří ukázky jednotlivých vydání Slezských písní (i v cizojazyčných překladech).

Skleníková expozice tropických a subtropických rostlin

Expozice tropických a subtropických rostlin si klade za cíl zpřístupnit široké veřejnosti část z rozsáhlých skleníkových sbírek Arboreta Nový Dvůr. V expozici je soustředěno bezmála 280 druhů rostlin ze 70 čeledí. Na nevelké ploše čítající zhruba 220 m2 lze vedle sebe shlédnout geograficky svébytné rostlinné formace americké, africké, australské a asijské flóry tropických deštných, tropických polo-opadavých a opadavých lesů.

Stálá expozice

Příroda Slezska, Křídla myšlenek, Encyklopedie Slezska a Historie Slezska – to jsou názvy jednotlivých částí dynamické expozice Slezsko, která představí současný i dávný charakter Slezska.

Pěchotní sruby MO–S18, S19, S20 a lehký objekt VZ. 37A

Stálá expozice

Návštěvníci si zde mohou prohlédnout obytné části domu (jizbu, kuchyň, místnost služky), prádelnu, stáj pro koně, chlév pro krávy, srubek (špýchar), aj. V dalších dvou místnostech, kůlně a stodole se mohou seznámit s řemeslnými nástroji, zemědělskými stroji a nářadím, používaným v domácnosti a při práci na statku.

Expozice

Muzeum mapuje nejen zajímavou více jak 700letou historii města, ale především se zaměřuje na vznik, zpracování a využití břidlice, která je pro naši oblast charakteristická. Mezi nejzajímavější exponáty paří břidlicové hodiny, břidlicové školní tabulky a pisátka, fosílie rostlin a zvířat, které zkameněly. Na muzeum navazuje Naučná břidlicová stezka mapující doly naší oblasti a svým zaměřením tvoří s muzeem komplexní a zajímavý celek. Břidlice se stala fenoménem této oblasti a k našemu městu i okolí neodmyslitelně patři. V roce 2008 prošlo muzeum kompletní rekonstrukcí - přibyly nové podsvícené panely, na kterých každý návštěvník najde mmnoho zajímavého nejen o břidlici, ale také např. informace o oblíbených zkamenělinách. Návštěvníci si mohou prohlédnout břidlicový důl "zevnitř" a to díky krátkému dokumentu, který můžete přímo v prostorách muzea zhlédnout. Každá prohlídka je doplněna poutavým vyprávěním průvodkyně Jany Pavlů, která jej přizpůsobí podle požadavků návštěvníků. Případní zájemci si v malé štípárně mohou zkusit vyštípat např. břidlicové srdíčko. Pokud se vám to však nepodaří, nemusíte si zoufat, břidlicové srdíčko vyštípané odborníkem máme k dispozici v prodejním obchůdku spolu s bohatým propagačním materiálem.