Novinky a pozvánky
Nejnovější fotografie
Odkazy
Nejnovější články
Vlaková výluka Frýdek-Místek - Frýdlant n.O.
Vážení cestující, provozovatel dráhy SŽDC, s.o. informuje, že v termínu od...

Vlaková výluka Frenštát p.R.-Frenštát p.R.město
Vážení cestující, provozovatel dráhy SŽDC, s.o. informuje, že

Compass Group hledá nové kolegy-pozice Pokladní

Ztratil se německý ovčák
Ztratil se německý ovčák, černé barvy, stáří cca 10 let, nemá obojek pouze čip. V...

Svazek obcí Čistá Odra hledá pracovníka
Svazek obcí Čistá Odra, Frýdlant nad Ostravicí...

Úvodní stránka > Informace pro turisty > Pověsti z okolí

Pověsti z okolí

Pověst o Čertově mlýně

V jedné chalupě v Kunčicích pod Ondřčejníkem, někde u Maralova kopce, žila vdova s dcerou. Ta dcera nebyla zrovna krasavice a pusu měla taky až moc hubatou a tak není divu, že marně vyhlížela ženicha a že i jednou pronesla rouhavě: „Kdyby sám čert přišel, tak si ho vezmu“.Druhého dne se taky objevil na prahu švarný myslivecký mládenec černých očí a hned se začal o dceru ucházet. Dcera nebyla proti a matka by už souhlasila, když tu si povšimla, že jedna nápadníkova noha je vlastně čertovo kopýtko. V tom zmatku, kdy už vlastně byla ruka v rukávě, matka duchapřítomně vyhrkla tu podmínku: postavit na nejvyšším kopci  - ukázala směrem ke Kněhyni  - mlýn, a to dříve než kohout zakokrhá. Švihák souhlasil. „Zítra si pro dceru přijdu“, prohlásil a zmizel.Odpoledne chodil všude po sousedech starý děda s velkým pytlem a skupoval kohouty. Platil dobře, zlatem. Byl to přestrojený ženich. Matka ale měla ale zase dobrý nápad a schovala jejich kohouta pod necky, aby ho po půlnoci mohla vypustit.Když byl čert, jak se domníval, dobře zabezpečen, pustil se do díla. Vyhloubil koryto a začal snášet kameny ze všech hor. Když ale nesl ten poslední a nejtěžší – je prý z Bílé hory nad Kopřivnicí – najednou zakokrhal dole v údolí kohout. Čert vztekle zaklel, strhl se ohromný povichr a mlýn se propadl i s čertem do země. Jen ten poslední kámen a náhon tam zůstaly.
(Jan Folprecht: Zpod Ondřejníka, 2004, ISMN M-706524-47-4)


O divé Haně z Ondřejníku

 Beskydská hora Ondřejník měla v minulosti strašlivou pověst. V temných zákoutích, rozsedlinách a v jeskyních konaly své rejdy a čarování čarodějnice. V puklinách a skrýších byly ukryty poklady a prostí lidé se strašívali vyprávěním hrůzných příběhů o hledačích pokladů v Ondřejníku, které zavalila skaliska a oni tak našli smrt.V určité dny v roce na Ondřejníku neobstál žádný smrtelník, svoje reje tam odbývaly čarodějnice, které přilétaly na sabaty, a z očí jim šlehal pekelný oheň a hrůzně osvětloval okolní les. Pokud se neslétaly na Ondřejníku, kroužily nad Lysou horou a Smrkem nebo létaly až na Velkou Čantoryji. I ďábel sem chodíval a býval účastný čarodějnickému hemžení. Běda každému křesťanovi, který by sem neprozřetelně zabloudil; příšery a obludy by jej uštvaly k padnutí a pak jej zaživa roztrhaly.Na začátku předminulého století žila na Ondřejníku stará čarodějnice, o které všichni říkali, že je to „divá Hana“. Narodila se prý před sedmdesáti lety za sněhové bouře na Lysé hoře, kde ji porodila její matka, nepočestná žena a čarodějnice, která též na Lysé hoře čarovala a tam zemřela. O „divé Haně“ se říkalo, že je jedinou starou pannou ve Frýdlantu, sama sobě nemohla pomoci, tak pomáhala druhým lidem. Děvuchám pomáhala k ženichům, vařila jim kouzelné byliny, zaříkávala a radila, jak mají mládence slovíčky opentlit a lektvarem oblouznit, aby byly jenom jejich. Lidé se jí báli, nemluvili o ní v pěkném, ale její rady vyhledávali a dobře platili.„Divá Hana“ se belhala o berlích a šířila kolem sebe úděsný smrad, který zaváněl peklem. Tak dlouho čarovala na hochy, až se jí jednoho dne objevil čarokrásný mládenec v myslivecké kamizole, chytil ji do náručí a okouzlenou „Hanu“ odnesl. Kam jinam než do pekla. Od té doby už nikdo „divou Hanu“ nespatřil a Ondřejník tak přišel o svou poslední čarodějnici.
(Petr Andrle a kolektiv: Cestami lesními od Lysé až po Radhošť, 2013, ISBN 978-80-905217-5-9)

 

O Zbojníku Ondrášovi 

Zbojnické pověsti kolovaly od 18. století na celém východomoravském a slezském karpatském území, a k nejkrásnějším legendám slezských Beskyd patří prapodivné pověsti o beskydském zbojníkovi Ondrášovi z Janovic. Hodně zbojnických kousků Ondrášových si lidé vymysleli nebo přebájili příběhy, které se přihodily někomu úplně jinému. Nic to však nemění na faktu, že Ondrášovská tradice sahá hodně daleko - na naší straně ke Kroměříži, na Uherskohradišťsko, do Ždánického lesa a Chřibů, na straně slovenské k Trenčínu, na polské straně k Wroclawi a nejvzdálenějším místem výskytu legend o zbojníku Ondrášovi se stala až chorvatská Rijeka. Zbojník Ondráš žil v letech 1680-1715 a byl prvorozeným synem janovického fojta Ondřeje Fucimana a jeho ženy Doroty. Jeho rodina patřila k nejbohatším selským rodům na frýdeckém panství. Ondrášův otec dostal svého času k užívání na 20 let Lysou horu. Do školy chodil Ondráš ve Frýdlantě a pak na gymnázium v Příboře. Pro svou odbojnost, ba přímo divokost byl však po 6 letech ze školy vyloučen. Ondráš se narodil v době, kdy byli sedláci zle utiskováni vrchností, která pošlapávala jejich odvěká práva, dokonce i nařízení samotného císaře. Ondráš s kamarádem Jurášem a dalšími vyrazili do hor - na Ostravici. Na Lysé hoře založili zbojnickou družinu, jejíž společníci byli z Malenovic, Raškovic, Sedliště, Staříče, Paskova, Starého Města u Frýdku, od Těšína, ale i od slovenské Turzovky. Tak se zrodil legendární zbojník Ondráš, který chodil po beskydských dědinách a se svou zbojnickou družinou napravoval panské křivdy a útisk na prostém lidu. Mnoho dobrodiní, ale i veselých kousků vykonal zbojník Ondráš. O jeho činech šla pověst širokým krajem. Když bylo lidem nejhůře, vyhledávali ho v lesích, tu na Frýdecku, hned zase na Lysé hoře, jindy zase u Klimkovic, Frenštátu nebo u Opavy. Ondráš byl vůdcem zbojnické družiny, ale v hlavě jeho zástupce Juráše se postupně usazovala závist a touha vyniknout nad svého druha. Pověst praví, že se skupina sedmi zbojníků bavila v krčmě ve Sviadnově. Ondráš v tanci se svou milou - šenkýřovou dcerou Dorotkou - zapoměl na svůj kouzelný obušek. Žárlivý Juráš mu obušek vytrhl a Ondráše zabil... Ve skutečnosti se část zbojníků z Ondrákovy tlupy rozhodla vrátit k pokojnému životu. Slib beztrestnosti a vysoká odměna je zlákaly. 29. února 1715, uprostřed zábavy ve sviadnovské hospodě, umírá Ondráš rukou Juráše. Ten spolu s ostatními zbojníky dopravil Ondrášovo tělo na frýdecký zámek, kde bylo čtvrceno a pro výstrahu rozvěšeno po stromech na frýdeckém panství. Zápisky ze soudního procesu, který se konal v roce 1716, vypráví o tom, že po Ondrášově smrti byl pozván zbojník Juráš se svými kumpány do Těšína pro dekret o udělení císařské milosti a vyplacena slíbená odměna. A tak Jiří Jurášek zvaný Juráš přišel spolu s dalšími zbojníky (Jiřím Polendou, Ondrou Chlopčíkem, Bartkem Pavloškem a Jiřím Vojtkem) do Těšína a na místě se přesvědčil o tom, že padl do dobře nastražené léčky. Po předvedení před těšínského fojta jim bylo oznámeno, že budou vsazeni v železech do žaláře. Juráš rozpoutal rvačku, ale nakonec byli zbojníci přemoženi. Juráš byl odsouzen k trestu smrti a v roce 1716 byl pro výstrahu popraven lámáním pomocí okutého kola. 
(http://www.obecjanovice.cz/cz/menu/108/zajimavosti/osobnosti/zbojnik-ondras/)

Vytvořil: Markéta Menšíková
Datum: 30.05.2015
Tisk aktuální strany