Novinky a pozvánky
Nejnovější fotografie
Odkazy
Nejnovější články
PGA Czech Open 2020-Liga ČR v přesnosti přistání
15. – 16.8.2020 proběhne v Beskydech

Nejlahodnější pivo Beskyd může být od nás
Máte možnost hlasovat pro Nejlahodnější pivo Beskyd a taky podpořit pivovar z naší obce.

Kalendárium akcí v obci
V nejbližší době nás čekají tyto akce/ případně upozornění na termíny splatnosti...

Provoz úřadu během letních prázdnin
Z důvodu čerpání dovolených je o prázdninách provoz obecního úřadu omezen. Přesto se snažíme Vám...

Mimořádné opatření KHS MSK č. 16/2020
Mimořádné opatření č. 16/2020 Krajské hygienické stanice Moravskoslezského kraje se...

Úvodní stránka > O obci > Historie obce

Historie obce

Založení obce Kunčice pod Ondřejníkem se datuje na začátek 14. století. Vznik nové osady je spojen s postavou hradního úředníka Kunze působícího na hukvaldském panství. Ten dostal vymýcení lesů a přidělení vzniklých prostor novým osadníkům příkazem od Olomouckého biskupa Dětřicha. Nová osada dostala jméno podle zmíněného úředníka Kunze – německy Kunzerdorf, česky Kunčice. Později dostala jméno Hrubé Kunčice, od roku 1848 Velké Kunčice a teprve od 1924 Kunčice pod Ondřejníkem.Kunz byl jmenován fojtem a jeho rod měl kunčické fojtství v držení téměř 200 let.Kromě informací týkajících se změn rodin v držení fojtství bohužel nejsou žádné další zprávy o událostech v Kunčicích během 14. až 16. století. 


Robota

Kunčice spolu s dalšími okolními obcemi jako jsou Kozlovice, Tichá, Čeladná, Bordovice atd., náležely hukvaldskému panství. Panští úředníci byli známí svým krutým a nelidským jednáním, ukládali lidem obrovské daně. Hukvaldská vrchnost musela odvádět peníze, dřevo, sukno, plátno, železo a poživatiny krajskému úřadu v Přerově a gubernímu úřadu v Brně. Aby vrchnost splnila své závazky, byli lidé v Kunčicích nuceni k robotě. 

Zpracování lnu

Jednou z možností roboty bylo zpracování lnu. Kunčické přadleny dokázaly upříst tenká vlákna, ze kterého se vyrábělo tenké kvalitní plátno. V 19. Století byly Kunčice svým kvalitním zpracováním lnu na tenké plátno pověstné a známé v širokém okolí. Len na zpracování se vozil i z dalekých vesnic. Zpracování lnu bylo významnou činností obyvatel Kunčic. Len se také dostal na novodobý znak obce. Dále měli Kunčičané nařízeno vyrábět dřevěné uhlí pro kováře v kraji, stínat dřevo na topení a pro stavební účely a dělat šindely na vývoz.

Těžba železné rudy

V obci se také těžila železná ruad a dodávala se do hutí na Čeladné a hlavně do Frýdlantu. V Kunčicích se dolování železné rudy dočkalo svého největšího rozmachu až kolem poloviny 19. století, ale prokazatelně se zde těžila již od 16. století. Železná ruda se nalézala jen několik metra pod povrchem, proto maximální hloubka štol byla nanejvýš 20 – 25m. Roku 1896 těžba železné rudy v Kunčicích zanikla. Příčinou byl dovoz levnější rudy z jiných zemí.


Skelná huť

Dalším významným vývozním artiklem bylo sklo z vlastní skelné hutě.  Kunčické skelné hutě bývaly velmi známé již za dob husitských válek a těšily se takové oblibě, že nejednou se její výrobky dostaly až na císařský dvůr.Do roku 1581 patřila skelná huť hukvaldskému panství. Biskup Stanislav II. Pavlovský prodal v roce 1581 sklářskou huť ve Velké Kunčici skláři Dominiku Schürerovi. Dominikova sklárna byla pravděpodobně „v lokalitě Staré Hutě, tj. v ráztoce mezi Velkou Stolovou a Noříčí horou, na pravém břehu potoka Bystré“. Kunčická skelná huť byla z různých důvodů (vyčerpání zásob dřeva v okolí sklárny)několikrát přemístěna (Čeladná, Karlovice). Až asi v roce 1770 huťmistr Karel Konvička přenesl huť přímo do Kunčic do budovy hutního statku č.70, kde byl zároveň zřízen hostinec. Poslední zmínka o huti je z roku 1790. Dnes už výrobu skla připomíná pouze název restaurace „Huťařství“ v centru obce.


V polovině 19. Století dochází ke změnám v územní správě. Zanikají panství (a tím také funkce fojtů) a základní jednotkou jednotkou je okresní hejtmanství. V obcích jsou voleni starostové. Jedním z prvních starostů Kunčic byl Antonín Pustka.
Svérázný sedlák Antonín Pustka (4. května 1877 – 26. října 1960) se postavil do čela obce ve svých třiceti dvou letech v roce 1905 a svou funkci vykonával až do roku 1934. Vydal „Staré paměti Kunčic pod Ondřejníkem“ a napsal divadelní hru „Fojtův zápis“. Na rozhraní století sebral 320 zápisů místních lidových písní. Jako jeden z nejvýznamnějších regionálních sběratelů písní se seznámil a poté i spřátelil s Leošem Janáčkem. Antonín Pustka byl v obci velmi váženou osobou a autoritou. Mezi lidmi byl znám jako Pantáta Pustka.


K 8. lednu 1920 vznikla v Československu nová křesťanská církev (dnes ji známe jako Církev československou husitskou) a zapustila kořeny i v Kunčicích. Kostel nové církve byl dostavěn až v roce 1928 a do té doby se její příslušníci scházívali k modlitbám pod lipou na mezi pole Antonína Pustky.
V letech 1812-1814 byl postaven římskokatolický kostel sv. Maří Magdalény, který nahradil původní vyhořelý dřevěný kostelík (první písemná zmínka o něj je z roku 1672). V roce 1928 byl dostaven kostel Církve československé husitské. Dřevěný „ruský“ kostelík sv. Prokopa a sv. Barbory byl do Kunčic zásluhou Eduarda Šebely přivezen v roce 1931. Od té doby jsou v Kunčicích pod Ondřejníkem kostely tři. 


Železnice

Obrovský význam pro obec měla stavba nové železniční dráhy, která byla v Kunčicích zprovozněna v roce 1888. Nové železniční spojení s dynamickou Moravskou Ostravou umožnilo obyvatelům jezdit za prací do průmyslových závodů Ostravska.Snadná dostupnost hor po železnici zapříčinila rozvoj cestovního ruchu. Kunčice se stávaly oblíbeným a vyhledávaným místem pro turistiku a rekreaci. Mnozí si pobyt v Kunčicích tak oblíbili, že si zde zakoupili pozemky a postavili vily. Jedním z těchto „přistěhovalců“ byl Eduard Šebela (21. Září 1878 – 26. Července 1952).Eduard Šebela, který se vypracoval na centrálního ředitele Vítkovických kamenouhelných dolů. Jeho jméno je převážně spojováno s dřevěným kostelíkem sv. Prokopa a sv. Barbory, neboť jen díky němu se mohou Kunčice pyšnit touto památkou. Jeho záběr zájmů a aktivit byl však mnohem širší. Eduardu Šebelovi jsou připisovány zásluhy v oblasti hospodářské, kulturní i sportovní. Např. uhradil náklady spojené s elektrifikací obecné školy „Pod Stolovou“, vedl Okrašlovací spolek, který vybudoval tenisové kurty, veřejné koupaliště, část veřejného osvětlení a chodník od nádraží. Přátelil se a podporoval Maxe Švabinského, znal se s Petrem Bezručem. Eduard Šebela, ač rodák z hanáckého Štěpánova, se jako významný mecenáš podílel nemalou měrou na rozkvětu obce.


Lázně

Historie Kunčic pod Ondřejníkem je nemyslitelně spjata se jménem MUDr. Jana Maye. Jeho velkým plánem bylo založit lázně v Beskydech. Díky dostupnosti železnicí byla oblast Kunčic výborným kandidátem. Na úpatí Ondřejníka na pomezí obcí Čeladné a Kunčic pod Ondřejníkem ( tehdy ještě Velkých Kunčic pod Radhoštěm) zakoupil MUDr. May v roce 1902 hotel Skalka, který byl oblíbeným letním sídlem a výletním místem Ostravanů a pár přilehlých budov. Hlavním záměrem bylo vytvoření sanatoria na rekonvalescenci ostravských horníků. Bylo postaveno několik nových budov (např.„Ondřejka“), původní domy se rekonstruovaly. Povedlo se vybudovat prosperující lázně. Ač je MUDr. May nazval „Lázně Skalka ve Velkých Kunčicích pod Radhoštěm“, ve skutečnosti stojí ještě na katastru obce Čeladné. Lázně fungují (s malými či většími změnami) dodnes. Nazývají se „Beskydské rehabilitační centrum v Čeladné“.


Protialkoholní léčebna

V letech 1911 až 1915 byla zřízena (P. Bedřichem Konaříkem) ve Velkých Kunčicích protialkoholní léčebna – první zdravotnické zařízení tohoto druhu na českém území. V roce 1913 navštívil tento ústav uzdravujících se alkoholiků v „Parmovicích“ poslanec vídeňského parlamentu a univerzitní profesor Tomáš Garrigue Masaryk s chotí a oběma dcerami. Léčebna za války bohužel zanikla, ale posloužila v různé míře jako vzor pro pozdější obdobná zařízení.


Druhá světová válka

Vzhledem k charakteru členitosti horského terénu, byly Beskydy vhodné pro partyzánskou činnost.  V okolních horách operovalo několik partyzánských a odbojovách skupin (1. čs. partyzánská brigáda Jana Žižky pod vedením kpt. Murzina, partyzánský oddíl por. Jána Ušiaka), které se zapojovaly do odboje. Běžní obyvatelé Kunčic a ostatních podhorských vesnic byli činností odboje ovlivněni. Za pomoc partyzánům hrozil trest smrti.V souvislosti s partyzánským odbojem nelze opomenout význam paraskupiny Wolfram.Skupina Wolfram se začala organizovat (z příslušníků čs. armády)v Anglii na jaře roku 1944. Jejich úkolem bylo s použitím vlastního materiálu provádět sabotážní činnost na území Moravy popř. Slovenska, dále likvidovat významné konfidenty a udržovat spojení s Londýnem, provádět partyzánskou činnost a zároveň organizovat další partyzánské oddíly. Velitelem se stal kpt. Josef Otisk. Členem paraskupiny byl i kunčický rodák rtn. Vladimír Řezníček (18.června 1919 – 10.ledna 2001). Skupina seskočila na české území 13.září 1944 a zapojila se do odboje. 16.listopadu 1944 začala tzv. Operace Tetřev, kdy asi 12 tisíc německých vojáků obsadilo hory a pročesávali každý kout. Členové skupiny Wolfram akci přečkali u rodičů Vladimíra Řezníčka v Kunčicích, kdy 100m od domu trvale hlídkovali dva Němci s kulometem. Bylo štěstí, že nebyli prozrazeni. Mnoho obyvatel podhorských vesnic zaplatilo za pomoc partyzánům svým životem. Poválečný osud Vladimíra Řezníčka byl podobný, jako u mnoha jiných válečných hrdinů působících ve Francii či Anglii. Nejprve tři roky pracoval jako vychovatel v Šumperku na internátě v tamní textilce Moravolen. Potom dělal v kamenolomu minéra (odstřeloval kámen). 

Použité zdroje:Jan Folprecht: Zpod Ondřejníka, 2004, ISMN M-706524-47-4Dopis pantátovi PustkoviPetr Andrle a kolektiv: Cestami lesními od Lysé až po Radhošť, 2013, ISBN 978-80-905217-5-9

Vytvořil: Markéta Menšíková
Datum: 08.06.2015
Tisk aktuální strany